Stránky pravoslavné církevní obce v Přerově  
linka
  
line decor
 

 

 
 

 
 
Chrám sv. Cyrila a Metoděje

 

Židovská komunita v Přerově

Interiér chrámu

Ikonostas

O chrámu

Pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje se nachází na jižním okraji městské památkové zóny Přerov, na rozhraní Wilsonovy ulice a Žerotínova náměstí. V současnosti k němu vede pouze úzký průjezd z pěší zóny, a tak je chrám v rušném centru města snadno přehlédnutelný. Jako bývalá synagoga stojí v místech, kde se dříve nacházela synagoga původní, pravděpodobně ze 16. století, která byla v roce 1832 zničena požárem. Po necelých třiceti letech byla obnovena a posléze opět ohněm v roce 1868 poškozena. Současná budova je již výsledkem přestavby tehdejší synagogy podle projektu přerovského rodáka židovského architekta - Jakoba Gartnera. Uskutečnila se v roce 1898 v novorománském slohu. Další stavební úpravy proběhly ještě v letech 1932 a 1937.

 

VitrazZ architektonického hlediska je přerovský chrám jednopatrová, nepodsklepená budova zastřešená valbovou střechou s apsidovým závěrem, orientovaným na severovýchod. Severozápadní průčelí má v přízemí dvě a v patře tři okenní otvory prolomené na osu se vstupními dveřmi. Okna v přízemí jsou čtvercová, v patře s půlkruhovým zakončením s profilovaným štukovým ostěním. Jednotlivé okenní otvory jsou ve fasádě zdůrazněny strukturovanými omítkami. Vitrážová okna zvýrazňuje šesticípá hvězda. Východní stěna objektu je nad nikou členěna velkým kruhovým oknem s vitráží ve tvaru šestilistu, v jehož středu byla původně umístěna Davidova hvězda. Středová část a spodní list se však bohužel nezachovaly, a tak byly nově vyrobeny. U středové části však již s osmiramenným pravoslavným křížem. Všechny vitráže byly v letech 1998 - 1999 opraveny a nově zality do olova. Trojúhelníkový štít severovýchodní stěny původně zakončovalo kamenné desatero. V současnosti je zde umístěn velký pravoslavný osmiramenný kříž. Vchod do chrámu je v koutu severozápadní stěny a vede do menší předsíně. Na téže straně jsou ještě dva vstupy: jeden ve středu stěny vede přímo do chrámové lodě a druhý do boční místnosti vedle oltářního prostoru. SloupPůvodní vstup vedl z jihozápadní strany v ose budovy. Z předsíně se vstupuje do hlavního chrámového prostoru, ale je též možné vystoupit vnitřním schodištěm na bývalou ženskou galerii, která v současnosti slouží k instalaci výstav. V předsíni upoutá zazděná kovová pokladnička a nika pro umyvadlo. Interiér budovy si i přes řadu velmi dramatických událostí druhé poloviny 20. století zachoval takřka neporušenou podobu. Hlavní chrámový jednolodní prostor má rozměry 14,3 x 11,2 m s výškou 7,5 m. Litinové konzoly s profilovanými hlavicemi podpírají balkon (bývalou ženskou galerii) a rovněž vynášejí čtvercový vyvýšený stropní prostor nad středem hlavní chrámové lodi. Obloukem a ikonostasem je oddělena vyvýšená oltářní část, kde se nachází nika pro schránku na tóry.

V dnešním pravoslavném chrámu vykonávaly své bohoslužby dvě náboženské skupiny. Budova byla postavena jako synagoga a židovské bohoslužby se zde konaly do roku 1941. Od začátku padesátých let minulého století patří Pravoslavné církevní obci.

 

Židovská komunita v Přerově

synagoga

První zprávy o přítomnosti židů v Přerově pocházejí z poloviny 14. století, ale spolehlivé doklady jsou až ze století následujícího. Více zpráv o přerovských židech se objevilo v 16. století, kdy za pánů z Pernštejna dosáhlo město hospodářského rozkvětu. Před třicetiletou válkou žilo ve městě kolem stovky židovských osob, které se nezabývaly pouze obchodem, ale i řemesly a zemědělstvím. V roce 1638 dostali židé významné privilegium rozšiřující jejich dosavadní oprávnění. Mohli mít svou školu, špitál a hřbitov. Nevytvořili ghetto, nýbrž žili rozptýleně v tzv. "židovské ulici", což bylo úzké protáhlé náměstí, kde na východní straně stála židovská škola a špitál a na severozápadní synagoga. Osmnácté století bylo pro moravké židy obdobím velmi nepříznivým. Tvz. familiantský zákon z roku 1726 synagogase snažil zamezit početnímu růstu židovských obyvatel v zemi. Přes veškerá omezující opatření však počet Židů v Přerově rostl a na konci 18. století dosáhl počtu 230 a v polovině 19. století žilo ve městě již 342 příslušníků tohoto etnika. Od poloviny 19. století do konce 30. let 20. století nastává období migrace židovského obyvatelstva, hlavně mladé generace, do velkých průmyslových měst. V samotném Přerově od 90. let 19. století nastává trvalý úbytek židovské populace. Podle sčítání lidu z roku 1930, žilo ve městě 267 osob židovského vyznání. Od roku 1918 byla přerovská židovská obec bez vlastního rabína. Za druhé světové války byla většina příslušníků židovské komunity odvlečena do koncentračních táborů, kde téměř všichni zahynuli. Synagoga však zůstala uchráněna zkáze a za války sloužila jako sklad papíru. K významným přerovským rodákům židovského původu patří moravský zemský rabín Abraham Placzek (1799 - 1884), hudební skladatel a klavírista Gideon Klein (1919 - 1945) a publicista Oskar Donáth (1882 - 1940). V roce 1945 se hrstka přeživších pokusila o vzkříšení náboženské obce, avšak bez úspěchu. A tak po více než pěti stech letech přestala zdejší židovská komunita existovat.

 

Interiér chrámu

interier

Chrám je pro pravoslavného křesťana svaté místo, dům modlitby, dům Boží milosti, duchovní škola, která vede k Bohu. Chrám představuje velkou ikonu nebeského království na zemi, jež rozdává náboženské poučení a milost Boží, vede věřící do nebe, jehož příchuť pociťuje člověk při bohoslužbách, zvláště při sv. liturgii. Často bývá celý chrám vymalován výjevy z Písma svatého nebo z křesťanské tradice, ať už jsou to scény svátků, postavy světců atd. Na dřevěné stěně před námi se odehrává úchvatné dílo spásy - světci tvoří zdi a apoštolové sloupy chrámu. Dohromady vše dává pocit otevřené knihy, která nás chce poučit o zvěsti evangelia, jež se nehlásá jenom slovy, ale též obrazy. Celý chrám je mluvící a učící ikonou. V širším smyslu představuje chrám celý vesmír, požehnaný přítomností Boží a určený k přinášení Kristovy oběti a k proměně člověka a celého světa. Stejně jako vesmír je i chrám v této symbolice rozdělen na nebe a zemi. Oltářní část je obrazem světa duchovního a chrámová loď je obrazem světa viditelného. Tyto dva světy jsou odděleny dřevěnou přehradou zvanou „ikonostas“, který představuje rozdělení světa viditelného a neviditelného, lidského a božského, které není smazáno, nýbrž překonáno Boží milostí (během bohoslužeb se otevírají královské dveře a samotná bohoslužba je komunikací těchto dvou světů).

 

Ikonostas

ikonostas

Stěna ikonostasu, jež rozděluje a spájí dva tak rozdílné prostory, ve skutečnosti nic nezakrývá, ale odhaluje. Svými ikonami, soustředěnými kolem ikony Krista vyjadřuje symbolicky dílo našeho spasení a nabízí hlavní náboženské vzdělání. Stává se předzvěstí proměnění člověka a tím celého světa, obrazem světa příštího, kde Bůh naplňuje všechno ve všem. Ve starozákonní době byla v chrámu opona, oddělující svatyni od chrámového prostoru, neprodyšná a nepřístupná. Jen jednou za rok mohl velekněz vejít za oponu a obětovat kadidlovou oběť. Symbolicky se tak vyjadřuje nepřekonatelná hranice a oddělení mezi člověkem a SpasitelBohem. Novozákonní ikonostas, který nahrazuje oponu starozákonního chrámu, vypovídá o změně v lidských dějinách. Bůh sestupuje k člověku, v osobě Ježíše Krista se stává člověkem a přináší milost a poznání. Dnes starozákonní chrámovou oponu připomíná malá opona nad hlavními dveřmi, která se odhrnuje na začátku každé bohoslužby. Na první bohoslužbě dne – večerní, kdy starozákonní část přechází v novozákonní, hlavní dveře ikonostasu se otevírají na znamení propojení světa pozemského a světa duchovního. Veškeré oddělení je překonáno a došlo ke smíření mezi Bohem a stvořením. Celé dějiny spásy jsou představeny v ikonostasu k poučení věřících. Ikony Krista aikonostas Bohorodice (Panny Marie) symbolizují vtělení Boží a svědčí o tom, že Bůh opravdu pro "nás a naši spásu sestoupil s nebe, vtělil se z Ducha svatého a Marie Panny a člověkem se stal" (Nicejsko-cařihradské vyznání víry). Tyto dvě ikony jsou nejzřetelnější a tvoří střed ikonostasu jako symbol spojení Starého a Nového zákona a výraz vykupitelské oběti Kristovy, pro kterou Bůh sestoupil s nebes, aby tam mohl vystoupit člověk.

Proměnou synagogy na pravoslavný chrám, na počátku padesátých let minulého století nedošlo v interiéru budovy k žádným zásadním změnám. Největší změnou v chrámovém prostoru byla instalace ikonostasu, pro pravoslavné bohoslužby nezbytné, dřevěné stěny oddělující chrámovou loď a oltář. Přerovský ikonostas byl vyroben ve stolárně v Želátovicích u Přerova. Ikony na něm jsou dílem ruské akademické malířky, žijící v tehdejší Československé republice - Djačenkové. Ikonostas byl instalován v tehCyril a Metodejdejší německé evangelické kapli, kterou pravoslavná obec od roku 1931 používala pro své bohoslužby jako chrám sv. Václava. Ikonostas posvětil 2. 4. 1933 biskup Gorazd. Na počátku padesátých let, kdy byla tato kaple určena k demolici, koupila Pravoslavná církevní obec v Přerově nepoužívanou synagogu a ikonostas sem byl přenesen a upraven. Novým prvkem se staly dvě bočnice. Na každé z nich jsou dvě ikony, které vytvořil pravoslavný kněz, známý stavitel chrámů a výtvarník Vsevolod Kolomacký.

Přerovský ikonostas vykazuje určitá národní specifika. Je to pohled do minulosti našeho národa a jeho spojení s cyrilometodějskou křesťanskou misií a jejím odkazem. Většina světců patří české historii a má mnoho společného se slovanskou bohoslužbou a písemnictvím.

 

 

Nahoru